Časopis
Časopis Žena a život, číslo 16 ze dne 9. 8. 2017 ve spolupráci se společností Dove zveřejnila článek s názvem Nalezená krása. Průlomové rozhodnutí společnosti Dove, kdy byl do reklamní kampaně vybrán příběh ženy s vrozenou vývojovou vadou. Můj příběh.
Nastal den D. Ráno zastavuji v obchodě a kupuji si časopis. Cítím napětí. Pociťuji neklid i přes to, že vím, jak bude článek vypadat, četla jsem text a vím, jakou fotografií bude doplněn. Cítím to jako průlomové rozhodnutí společnosti Dove, kdy byl do reklamní kampaně vybrán příběh ženy s vrozenou vývojovou vadou. Můj příběh.
Opustila jsem komfortní zónu. Vydala jsem se se svým příběhem do neznáma. Přijala jsem výzvu, přijala jsem úkol. Napsat příběh o své kráse, poslat ho do soutěže, souhlasit se zveřejněním příběhu, natočením krátkého videa i fotografování. Ufff. To vše byly pro mě nelehké úkoly. Potrápila jsem se s tím, s každým úkolem zvlášť. Každý krok mě stál plno psychických sil. Byly to kroky do neznáma. Ocitla jsem se v naprosto novém, neznámém prostředí. Věděla jsem však, co chci a pracovala jsem na splnění svého přání. Na malou chvílli jsem v životě byla modelka. Modelka, která je hezká, krásná a něčím výjimečná. Já.
Listuji časopisem a mám radost. Napětí pomalu ustupuje a nastupuje klid. Ano, to jsem já.
Všechny odezvy na můj příběh mě velmi potěšily. Potěšily mě pochvaly a negativní reakce mě donutily k zamyšlení.
Váš příběh mě opravdu hodně zaujal a dojal. Držím Vám palce, ať se daří. ... Supééér, je třeba to pustit do světa. Gratuluju. … Tak jsem si ten Tvůj příběh přečetla. Od přírody jsem ubulená, takže tady bulím. Ne nad Tebou, ale nad tím happyendem. Jak jsi silná, krásná, úžasná. ... To je naprosto bááááječné, gratuluji. …
„Mně se to nelíbí“, říká tvrdě, nekompromisně. „Šaty jsou jako na pláž a boty na vysokém podpatku, jako na ples. Nesluší ti to.“ „A to nebyla pravda, že by se ti děti posmívaly, to nebyla pravda. To si v té své hlavě něco vymýšlíš“, dodává.
„Ostatním lidem se článek líbil“ namítám a snažím se vysvětlovat. Marně, nevnímá mě.
„Někdo ti musí říct pravdu. Není to pravda, co tam píšeš a nesluší ti to. Tečka.“
Pochopila jsem, že jakákoliv další moje věta je zbytečná, že žádná další slova nejsou potřeba. Jasně, někomu se příběh líbí, někomu ne.