Spoustu krásných věcí do roku, co přichází, ze srdce Vám popřát chci, ať Vám všechno vychází. A s úsměvem!
Přeji, ať slunce prozáří vše kolem nás, ať všichni najdeme tu správnou cestu pro svůj život. Ať jsme na cestě novým rokem 2019 šťastní, spokojení a splní se nám naše tajná přání. Přeji všem zdraví.
Jsem introvert. Jsem spokojený introvert. Nevím, do jaké míry je mi tento rys osobnosti dán do vínku a do jaké míry přispěla vrozená vývojová vada. Introverze patří k rysům osobnosti, většina psychologických teorií s ní pracuje. Popis osobnosti vypovídá o tom, odkud čerpám svoji energii pro život, jak se projevuji a jakým směrem se nejčastěji vydávám.
Odpuštění znamená vědomé, dobrovolné a jednostranné zrušení závazku či povinnosti. Ten, kdo odpouští, zbavuje toho, kdo je mu dlužen nebo kdo mu ublížil, závazků, které tím vznikly. U drobných přehmatů a dluhů se mluví spíše o prominutí, hranice ovšem není ostrá. Odpuštění se může také vztahovat na sebe sama ve smyslu opuštění předešlého přesvědčení, které bylo později poznáno za chybné.
Úsměv je výraz tváře, provázející radostné vnitřní rozpoložení člověka. Úsměvem reagujeme na pozdrav, na radostnou novinu i na žádost o pomoc. Úsměv o nás prozradí víc, než si myslíme.
Dnes 24.9.2018 vyšel v časopise Překvapení můj příběh nazvaný "Léčba rozštěpu byla bolestivá, ale vrátila mi úsměv".
Děkuji Vám za milé vyprávění, paní Emílie. Odešla jste navždy za svým milým. Zůstal tu se mnou Váš příběh. Ani roky neubraly Vašemu osudu na přitažlivosti a já si i po letech na Vás a na Vaše vyprávění ráda vzpomenu.
Můj životní příběh inspiruje. Nechť můj příběh pomáhá dalším lidem. Je mi ctí být mezi inspirativními lidmi na FirstClass.
Mezinárodní den dětí je nejen o dětech, ale o rodině, o soudržnosti, o sociální dovednosti žít ve společenství lidí, o respektu jeden k druhému.
Co je horší? Jaká vada je horší, jaká nemoc je horší? Co je vlastně horší a co lepší? Co nás opravňuje soudit jiné?
Výstava je nainstalována, všechno je připraveno na slavnostní zahájení výstavy. Malá ochutnávka fotografií z výstavy. Těším se na setkání s Vámi na vernisáži dne 22.11.2017 v 16:00 hodin.
Výstava doputuje o kousek dále a bude umístěna ve výstavním prostoru Střední uměleckoprůmyslové školy v Bechyni, Galerie na chodbě. Slavnostní zahájení výstavy a vernisáž je 22.11.2017 v 16:30 hodin. Výstava potrvá 22.11 - 22.12.2017. Srdečně Vás zveme.
Malebné jihočeské městečko Bechyně se stalo dalším z míst, kde je umístěna putovní výstava fotografií Lenky Hatašové s názvem Od rozštěpu k úsměvu. Putovní výstava se zastavila ve svém putování a přívětivě jí přijala galerie Galvína v Bechyni v termínu 14. 10. 2017 – 15. 11. 2017. Slavnostní otevření výstavy provázela vernisáž dne 14. 10. 2017.
Výstava byla nainstalována. Slavnostní zahájení výstavy bylo velmi dojemné. Podělím se s Vámi o fotografie, nejen o momentky z vernisáže. Děkuji všem kdo mi pomohli a kdo mě podpořili. Děkuji s velkou pokorou a láskou.
Putovní výstava se zastavila ve svém putování a přívětivě jí přijala galerie Galvína v Bechyni v termínu 14. 10. 2017 – 15. 11. 2017. Slavnostní otevření výstavy, vernisáž bude dne 14. 10. 2017. Srdečně Vás všechny zveme.
Časopis Žena a život, číslo 16 ze dne 9. 8. 2017 ve spolupráci se společností Dove zveřejnila článek s názvem Nalezená krása. Průlomové rozhodnutí společnosti Dove, kdy byl do reklamní kampaně vybrán příběh ženy s vrozenou vývojovou vadou. Můj příběh.
V době, kdy jsem dospívala, nebylo běžné chodit do kosmetického studia na ošetření pleti. Pokud měl někdo problém s pletí, chodilo se k lékaři na kožní oddělení.
Rozhovor s vizážistkou a stylistkou Lenkou, která radí ženám a dívkám, které se narodily s rozštěpovou vadou obličeje, jak zvolit vhodné líčení.
Jedna vada život nedělá a tak se těším na novou životní zkušenost. Těším se a zároveň se třesu. Mám husí kůži po celém těle, ne strachy, ale napětím. Jsem já ta správná osoba?
Sedím a čtu si příběh maminky rozštěpové holčičky. Krásný příběh. Zůstává mi v myšlenkách část věty: „návrh na ukončení těhotenství od lékařky na genetice.“ Proč? Protože s tím mám také zkušenost.
Skutečně je možnost volby ukončit těhotenství kvůli nonsyndrovému obličejovému rozštěpu?
Mám ji ráda. Smetanku lékařskou neboli pampelišku. Zářivě žlutou léčivou rostlinu, která mi připomíná zářící slunce. Je to léčivka a léčí nejen moje tělo, ale i moji duši.
O dospělých s rozštěpem se moc nemluví. O léčbě v dospělosti už vůbec ne, jako by ani neexistovala. Když mě oslovila studentka a požádala mě o rozhovor, moc ráda jsem odpověděla na otázky. Bylo to příjemné odpoledne. Otázky pro rozhovory – analýza vzniku orofaciálních rozštěpů na pragmatickou jazykovou rovinu u dospělých osob
Jsou okamžiky v životě, na které určitě nezapomenu. Porod a narození dítěte mezi ně určitě patří. Je to chvíle plná emocí, bolesti i radosti. Je to chvíle, která se v paměti uchová po celý život. Ráda vzpomínám na příchod našeho syna na svět. Jestli bych dnes něco změnila? Ano, tolik bych se nebála, jako jsem se bála tenkrát.
Musela jsem se pousmát. Rádio R - Dvojka vyhlásila soutěž o hlas dvojky. Téma znělo: "Můj zážitek z cest" a rozsah mluveného slova maximálně jedna minuta. Tak jsem to zkusila. Dnes 23. 1. je to dva roky, co mi vytrhali všechny zuby z horní čelisti.
Kniha Od rozštěpu k úsměvu, 17 medailonků, 20 statečných a Lenka Hatašová autorka fotografií. Knihu je možné zakoupit. Původní text uvedený v knize.
Kniha Od rozštěpu k úsměvu, 17 medailonků, 20 statečných a Lenka Hatašová autorka fotografií. Knihu je možné zakoupit. Původní text uvedený v knize.
Komplex méněcennosti je poruchou vztahu k sobě samému a ke společnosti. Ohrožuje inteligentní, spíše introvertní mladé lidi, kteří se v pubertě začnou srovnávat s druhými a přehnaně hodnotí své nedostatky a selhání. Pokud jim nikdo nepomůže a nevyvede je z tohoto bludného kruhu, mohou mít i sebevražedné sklony. Může vést také k tomu, že se fanaticky upnou na nějaký cíl, který jejich nedostatečnost zdánlivě nahradí. Východiskem je jen poctivé přijetí sebe sama se všemi nedostatky, které pak nejsou nesnesitelnou zátěží, ale životním úkolem.
Je to již dva roky, kdy byl vynesen ortel nad mými zuby v horní čelisti. Ven! Musí všechny ven a to co nejdříve. Bylo těsně před vánocemi 18. prosince 2014. Nastala pro mě další etapa mého života. Další období, kdy návštěva lékaře se stane nedílnou součástí do mého života.
Sebevědomí je důležitá část osobnosti. Sebevědomí je zodpovědné, do jaké míry si člověk uvědomuje své možnosti, schopnosti a rezervy, jak se hodnotí a do jaké míry věří ve svou schopnost obstát v životních situacích. S tím vším pak samozřejmě souvisí, zda se má člověk rád a sama sebe si váží. Úroveň sebevědomí, sebedůvěry ovlivňuje všechny oblasti lidského života. Tak je to, je potřeba mít zdravé sebevědomí.
Nesnáze jsou součástí každého života. Nesnáze jsou i v mém životě a přišly. Ocitla jsem se v beznaději a najednou jsem hledala záchytný bod, zda pokračovat v psaní nebo ne. Musela jsem se rozhodnout. Psaní je moje terapie a tak píšu. Píšu ráda. Píšu od srdce. Je to moje volba. Stejně jako volba všech ostatních, zda si chtějí moje slova číst nebo ne.
Mám dnes svůj den. Dnes 5.12. je mezinárodní den dobrovolníků. Dobrovolnictví je činnost prováděná ve prospěch druhých. Moje dobrovolnictví je aktivita, kterou vykonávám od srdce a ze srdce, bez nároku na finanční odměnu. Co z toho mám? Mám dobrý pocit a úsměv na tváři i v srdci.
Druhé setkání s genetikou bylo v rozštěpovém centru. Na chodbě, která byla zároveň i čekárnou pro různé ambulance. Bylo mi 17 a chodila jsem na ortodoncii na kontrolu. Několik let jsem již chodila k lékařům sama. Ordinace ortodoncie byla hned vedle ordinace antropologa, genetika a klinického teratologa.
Bylo mi asi 12 let. Jela jsme spolu s rodiči na nějakou oslavu. Asi byla důležitá, protože moje mamka mi půjčila svojí kabelku. Cítila jsem se velká. Jenže. Nevím, na jakou oslavu jsme jeli, ani jak to potom vypadalo. Pamatuji si jen na první setkání s genetikou.
V době, kdy jsem, neslyšela a léčila si nemocné ucho i nemocnou duši mi stále něco našeptával můj soudce. Nedávno jsem napsala o tom, jak mě ovlivňuje článek. Šťastný úsměv, z.s. zveřejnil tento můj článek pod názvem Můj soudce na webových stánkách. Tento článek určitě patří i na můj blog a stojí za přečtení. Každý z nás se potýkáme se svým vlastním soudcem v sobě. Někdy nás dovede pěkně potrápit.
Naučit se žít v souladu sama se sebou je někdy těžké. Tělesný fyzický stav úzce souvisí se stavem psychickým a s emocemi. Zabývá se tím psychosomatika. V užším slova smyslu je psychosomatika problematika nemocí, při kterých jsou tělesné obtíže, změny a poruchy funkce podmíněné duševním stavem. V širším slova smyslu jde o celkový pohled na člověka a jeho zdraví. Protože zdraví, vymezení nemoci, zdravotní i funkční stav jsou podmíněné nejen tělesně, ale i duševně, sociálně, zvyklostmi dané společnosti, vlivy a nároky prostředí. Ták.
Chtěla jsem psa už jako malá holka. Moc jsem si přála pejska. Vyrůstala jsem jako jedináček a chtěla jsem kamaráda. Psího kamaráda, který by mě měl rád takovou, jaká jsem byla. Neposmíval se mi a já nemusela být sama.
Náš pejsek, naše fenka Katty, je pro nás více než jen obyčejný pes. Je to náš terapeut. Canisterapie je terapie, léčba, spočívající v kontaktu psa s člověkem. Pes svou přítomností a svou oddaností rozdává dobrou náladu. Moc se mi líbí definice, že canisterapie je léčba lidské duše psí láskou.
Posílám Vám pozdrav z dovolené. Je tu krásné počasí, svítí sluníčko, koupu se v bazénu a chodím s pejskem na procházky. Mám se dobře a nic mi nechybí.
Jsem spokojená, že jsem napsala článek o svém plastickém chirurgovi, profesoru Fárovi. S obavami jsem čekala na reakci ostatních lidí. Proč s obavami? Protože jsem na veřejnosti nikdy o vadě nemluvila. Potěšila mě spontánní odezva. Ano, to je moje cesta. Budu pokračovat a moje příběhy a svoje zkušenosti budu psát dál, aby mohly pomoci dalším. Chci pomáhat a chci pomáhat lidem s rozštěpem.
První operace rtu znamená první krok, první zásadní rozhodnutí na cestě dítěte, které se narodilo s vrozenou vadou. Jak se rozhodnout? Odborníci vedou diskuze, jaký věk je pro operaci dítěte nejvhodnější. Jak se tedy máme rozhodnout my rodiče, jaký věk je pro první operaci pro naše dítě nejvhodnější, když sami odborníci nevědí.
Dvojice autorek ze spolku Šťastný úsměv, z.s. spolupracovala a napsala článek. Martina Kolísková a já jsme napsali pojednání na téma, které je nám blízké. Na stále aktuální téma.
Otázka, kterou se zabývá lidstvo již celá tisíciletí. „Být či nebýt, to je oč tu jde“ říká Hamlet v tragédii od Williama Shakespeara. Není to jen pouhá otázka života a smrti, ale samotného bytí či nebytí. Lidstvo má schopnost přemýšlet a myšlení je dar. Na nás všech je, jak tento dar využijeme.
Příběh Hynka vyšel v časopise Překvapení č. 23 v pondělí dne 6.6.2016. Bylo to malé nahlédnutí pod pokličku knihy Od rozštěpu k úsměvu. Příběh v časopisu zřejmě nebyl stejný s příběhem v knize, byl upravený redakcí, očima redaktorky. Přeji příběhu, ať se dostane ke spoustě čtenářů. Třeba někdo z nich ocení, jak se Hynek dokázal vypořádat s bolestí. Třeba bude někomu příkladem.
Byla jsem tam. Byl to zážitek. Být součástí a osobně se zúčastnit bylo to něco úplně jiného než si prohlížet fotografie doma.
Dnes je ten vzácný den. Je 1. září 2016. Jedeme na výstavu a na křest knihy. Já a syn jedeme do Olomouce do Galerie Šantovka na výstavu fotografií a křest knihy s názvem Od rozštěpu k úsměvu.
Rozštěpy obličeje jsou doposud ve společnosti tabu a jsou opředeny mnohými mýty. Rozštěpy obličeje vzbuzují nepochopení a předsudky.
Byla jsem na hřbitově. Zaslechla jsem rozhovor. Měla jsem ho zaslechnout, protože nic se neděje v životě náhodou.
Já už to nechci slyšet. Už to nechci poslouchat. Jsou to již 4 dni a já nemohu spát. A nejen to, rozbolelo mě ucho. Neslyším na pravé ucho. Skutečně se mi vyplnilo to, že už nechci slyšet. To přejde, říkám si. Třeba je to voda, která mi při koupání vnikla do ucha a jen mi zalehlo ucho.
Jsem uzavřený člověk. Introvert ve znamení Lva. Zvláštní spojení. Jsem samotář a oslavy nemám ráda. Je tam moc lidí a necítím se v přítomnosti hodně lidí dobře. Nejsem ráda středem pozornosti. Narozeniny jsou pro mě den, jako každý jiný.
Narodila jsem se. Můj příchod na svět byl za velké bouřky, v sobotu ráno před padesáti lety. Keltský stromový kruh přiřazuje k mému datu narození Cedr. Strom je zařazen do rodu dlouhověkých jehličnatých stálezelených stromů dosahujících mohutného vzrůstu. Je součásti čeledě borovicovitých.
Vrátím se ještě k Překvapení. Ráda bych poděkovala šéfredaktorce Ivě Vondrové a fotografovi Pavlu Ovsíkovi za jejich profesionální přístup. Zvládli svojí práci a já zvládla svůj krok z místa. Děkuji.
Jak to bylo po Překvapení? Jednoho dne mi přišel email. Bylo to pěkné, moc pěkné. Pan fotograf, co mě fotil do časopisu k mému příběhu, se ozval. Ptal se mě, jak jsem pokročila v léčbě a také si posteskl. Na výzvu pod vaším článkem se nikdo neozval. Škoda.
Byla jsem tak vystrašená, že jsem se ráno nemohla ani pohnout. Můj manžel, dojel do obchodu pro časopis. Uviděla jsem článek, fotky a na první pohled dobrý. Pak jsem se teprve mohla začíst. Strach se rozplynul a já najednou věděla, že tohle jsem zvládla.
Dlouho jsem si myslela, že jsem jediná. Někdy jsem viděla v nemocnici děti se stejnou vadou, jako mám já. Jenže, ty děti vypadaly jinak, neměly tolik jizev a na některých nebyl rozštěp téměř znát. Dospělé jsem s vadou neviděla. Dlouho jsem si myslela, že na prahu dospělosti léčba skončí a mávnutím kouzelného proutku bude všechno odoperováno, zahojeno, vyřešeno. Podlehla jsem iluzi.
Příběh tak, jak vyšel v časopise Překvapení dne 7.9.2015 v tištěné podobě i na internetových stránkách.
Upoutávka aneb vše je jednou poprvé. Slova, která jsem napsala k uvedení článku. Jsou stále aktuální a budu moc ráda, když společně opustíme kruh obavy, strachu i úzkosti a vykročíme vstříc naději.
Léčba, to nejsou jen nemocnice, čekárny a ordinace. Léčba, to není jen strach, bolest. Léčba nejsou jen omezení, příkazy a zákazy. Je to mnohem více. Je to i plno úsměvných zážitků a radostí z úspěchů v léčbě. Chvilka se štikou patří k mým zážitkům, které mi spolehlivě vykouzlí úsměv na tváři.
Letem světem popsaná moje cesta. Cesta léčbou. Není to tak zlé, jak to možná na první přečtení vypadá, ale rozštěp mě provázel, provází a bude provázet celým životem. Neplatí u mě, že ukončením růstu je hotovo. Rozštěp je moje součást a moje cesta léčbou je protkána i úsměvem.
Stála jsem na začátku. Zase jsem musela udělat rozhodnutí, jak budu pokračovat v léčbě. Dospělá, 48 let a přesto se můj rozštěp ozýval. Stále se ozývá. Potřebovala jsem další léčbu, potřebovala jsem řešit zuby. Ptala se sama sebe. Jak je to jen možné, vždyť léčba končí na prahu dospělosti? Hotovo, konec, dál již jen život bez operací, bez rovnátek, bez kontrol lékařů. Život, kde za rozštěpem se udělá tlustá čára a zařadí se do sektoru "věc vyřízená". Ne ne, tak to není.
Vše je spolu vzájemně propojené. Jsou chvíle, kdy zjištuji a objevuji souvislosti. Vzájemné propojení nitek. Všechno má spojitost se vším a nějak více si to uvědomuji. Je to pro mě příjemné nacházet souvislosti v okamžicích mého dne.
Stigma je znak, znamení. Je to znamení na těle nebo na duši. Fyzické, psychické nebo sociální. Znamení odlišnost. Tolik význam slova stigma ze slovníku cizích slov. Ano obličejový rozštěp je stigma.