Úvod

Doktorka z domu Trubačů

Ilona Borská (česká spisovatelka a novinářka 1928 - 2007)

citace z knihy

Doktorka z domu TrubačůNa pořátku prosince, v mírné bagdádské zimě, jež dává novorozencům největší šance na přežití, narodila se Ezzeddínovým holčička. "Tak přece je to Ríme," zaradovala se Vlasta, když jí paní Dunlopová hlásila tu novinku. Cosi se jí ale nezdálo: něco rozpačitého, váhavého zaslechla v té zprávě.

"Stalo se něco? Stalo se něco matce?"

Ne, Edíbe je prý v pořádku. Horší je to s dítětem. Dokonce uvažují, jestli nemají hodit holčičku do Tigridu. Je to tak odpradávna zvykem, narodí-li se mrzáček.

Rozštěp horního patra a rtu. V Čechách se tomu říká zaječí pysk. Chlapec by s tím žít mohl, ale děvče? Lepší rychlý konec než osud, který by jí čekal.

To není možné, to přece není možné, tohle Vlasta nemůže dopustit! Copak by Edíbe mohla ještě někdy vyprávět pohádky na nočním Tigridu, kdyby tam u dna leželo její dítě?

"Dá se přece udělat plastika! Ať přijdou ..."

V Královské nemocnici jsou přesvědčeni, že by dítě operaci nepřežilo," přerušila paní Dunlopová, "možná tak za rok za dva ---"

Těžko oponovat ženě šéflékaře. Jen odešla, poslala Vlasta Mahdího k Ezzeddínovům. Ať přijdou, ať přijdou co nejdříve, radši hned.

A co když se mi to nepodaří? Co jestli jim dám naději a potom je zklamu? Nemám ani všechny nástroje, které jsou k plastice zapotřebí.

Jenomže věděla, že zkusit to musí. Nikdy by si neopustila, kdyby to nezkusila.

Plastika se podařila. Rozštěp byl hluboký, ale naštěstí skoro uprostřed rtu, a tak se jizvička pěkně skryla v retním žlábku.

Když byly malé Ríme tři roky, vlastnoručně přinesla tetě doktorce fotografii: okatá holčička, trochu vážná a vylekaná ve slavnostním okamžiku prvního fotografování. Hezká holčička. Tigris svou daň nedostal.

konec citace

Co dodat? Uteklo mnoho dnů,měsíců, let. Uplynulo mnoho vody v řekách, ale ... Bude to téměř sto let, kdy se holčička Ríme narodila. Názory lidí však zůstávají, staré, zkostnatělé, v mnohém stejné jako kdysi. Kolikrát jsem již toto v obměnách za svůj život slyšela ...

© Jana Šibalová

Jsem jiná

Kdo jsem? Proč jsem jiná? Čím se liším? Čím mohu být prospěšná?

Příběhy nám poskytují odpovědi na otázky. Můj životní příběh s vrozenou vývojovou vadou obličejovým rozštěpem jsem začala sepisovat. I Vy můžete se začíst do střípků ze života na mém blogu a poskládat si části příběhů, jak perličky na niti. Vyprávím o schopnosti umět se rozhodnout v každé minutě, v každé vteřině života. Píši o hodnotě osobnosti, o sebevědomí. O hodnotách, které si všichni musíme tak tvrdě a přitom s pokorou chránit. Krátké příběhy o mém každodenním zápasu o přežití.

Přeji Vám klidný čas při čtení.

© Jana Šibalová