Poznámky psané anglicky
Děkuji Vám za milé vyprávění, paní Emílie. Odešla jste navždy za svým milým. Zůstal tu se mnou Váš příběh. Ani roky neubraly Vašemu osudu na přitažlivosti a já si i po letech na Vás a na Vaše vyprávění ráda vzpomenu.
Jdu na návštěvu k paní Emílii. Stojím u jejích dveří a slyším hudbu. Zaklepu a její hlas mě zve dál. Vejdu dovnitř a vidím jí. Sedí schoulená v křesle. Má přes kolena deku. Dívá se ven přes okno a poslouchá. Na gramofonu se točí stará černá gramofonová deska a jehla krouží stále dokola. Hrají Beatles.Poslední dobou poslouchá stále stejnou desku. Pouští si dokola písničky, kterézřejmě podstatně ovlivnily její život.
„Paní Emilie, je Vám dobře,“ ptám se jí. „V poslední době u Vás slyším hrát jen tuto desku od Beatles.“
Usmála se. „Ano, jsem v pořádku, má milá“, tiše odpověděla, snad aby nerušila zvuk hudby. „Víte, s touto deskou ráda vzpomínám, jak jsme se seznámili s mým druhým manželem.“
„Vyprávějte mi o tom,“ pobídla jsem ji, přitáhla jsem si židli blíž a posadila jsem se vedle ní.
Chvíli váhala, než se dala do vyprávění. Zahleděla se do dálky a začala vyprávět.
Bylo mi padesát, byla jsem rozvedená a děti již byly dospělé. Měly svoje rodiny a já hledala, co by mě bavilo. Tenkrát začali hrát svoje písničky Beatles. To bylo něco úžasného a nového. Písničky byly milé. Nerozuměla jsem jejich textům a moc jsem chtěla vědět, o čem John a Paul zpívají. To je ono, říkala jsem si, to je to co hledám a přihlásila se do kurzu angličtiny. Právě kvůli písničkám od Beatles jsem se chtěla naučit anglicky. Chodila jsem pravidelně na lekce a slova z písní začala vystupovat z neznáma a já začala rozumět. Beatles zpívají o lásce. Chytlo mě to ještě více. Bavilo mě učit se anglicky a objevovat nová a nová slovíčka. Začala jsem zase být ve svém životě spokojená.
Jednou večer jsme šli posedět s kamarádkou do vinárny. Hrála živá hudba, bylo tam šero a vlídná atmosféra. Na malém tanečním parketu bylo několik párů. Najednou stáli u našeho stolu dva muži. Byli to cizinci a anglicky žádali o tanec. Kamarádce jsem přeložila jejich prosbu a prvně jsem si připadala, že něco už umím. Můj tanečník byl usměvavý muž. Se základními frázemi jsem však dlouho nevystačila. Frázemi jsem říkala, že se učím anglicky. Studuji jen kvůli Beatles, protože chci vědět, o čem jsou jejich písničky. „Pomohu ti,“, opakoval stále dokola můj tanečník a usmíval se mile na mě. Krkolomně jsme se domluvili na schůzce, na samém místě, další den večer. To jsem ještě netušila, že tento muž mi navždy změní můj život.
Bála jsem se jít na schůzku sama. Myslela jsem si, že tam budou oba muži, alespoň tak jsem to pochopila z jeho anglických vět. „Musíš jít se mnou,“ úpěnlivě prosím kamarádku. „Nemůžeš mě tam nechat samotnou. Vždyť tam asi budou oba.“ Nebyla nadšená. Nakonec souhlasila a slíbila mi, že půjde. Chtěla mě ochránit.
Připravila jsem se pečlivě na schůzku. Na papír jsem si vypsala vše, na co se ho chtěla zeptat. Moje poznámky byly psané anglicky i česky. Poctivě jsem dávala dohromady slova a věty v angličtině a k tomu psala, jak se to čte. Celý den jsem byla napnutá, žaludek se mi lehce svíral. Přemýšlela jsem, co si vezmu na sebe. Těšila jsem se na večer, jako malá holka. Tak tohle se mi už dlouho nestalo. Vždyť já už byla zamilovaná! Netušila jsem, že v mém věku to ještě jde.
Nadešel večer a já čekala, zda skutečně bude v dohodnutý čas na dohodnutém místě. Trochu jsem váhala, zda jsem dobře všemu rozuměla. Byli tam! Představte si to, on tam stál i s kyticí rudých růží. Užili jsme si všichni hezký večer. Vážně to byl nádherný večer. Pro kamarádku se stal s anglickými přáteli večerem posledním a pro mě večerem prvním. Proč prvním? Protože znamenal začátek našeho vztahu.
Já se ho zeptala na všechno, co jsem potřebovala vědět. Když jsem nevěděla, vytáhla jsem papír se svými poznámkami. Vyzpovídala jsem ho, jak se jmenuje, odkud je, kolik mu je let, jestli je svobodný nebo ženatý, jaké má závazky, kde pracuje. Ochotně celý večer odpovídat na tu mojí smršť otázek a mile se usmíval. Pozdě večer jsem znala jeho jméno. Zjistila jsem, že je o deset let mladší než já, že je rozvedený. Má dvě větší děti a pracuje pro mezinárodní společnost. Často jezdí po světě a domek má v Anglii.
„Jak to bylo dál,“ nedočkavě se ptám a poposedla jsem si na židli. „Mám Vám paní Emílie přinést něco k pití?“ Aniž bych čekala na odpověď, zvedla jsem se a v kuchyňce natočila jsem do sklenice čistou vodu. Pro nás obě. Přinesla jsem sklenice a postavila na stolek. Než jsem se posadila, došla jsem ještě ke gramofonu, znovu položila jehlu na kraj staré desky Beatles a zmáčkla play. Jehla se rozjela a spustila stejný proud tónů. „Vyprávějte, prosím, jak to bylo dál,“ žadonila jsem.
Nejdříve jsme bydleli každý zvlášť. Psali jsme si, někdy si telefonovali. Tenkrát nebylo telefonování tak dostupné jako nyní. Po několika měsících mi navrhnul, abych se nastěhovala k němu do Anglie. Měl dobrou práci, cestoval po světě a chtěl, abych mu byla při jeho cestách na blízku. Domluvili jsme vzájemné podmínky. Riskla jsem to a odešla jsem do ciziny za svým milým. Začali jsme se učit žít spolu. „Chci si tě vzít. To abys nebyla ztracená v cizí zemi a nebyla tu sama.“Často mi říkal a já nakonec souhlasila. Vzali jsme se jednoho slunečného jarního dne. Mně bylo padesát tři let, jemu čtyřicet tři.
Nebylo to vždy jednoduché a snadné. Kolikrát jsem si vzpomněla na varování z rodiny i od známých, že jsem starší a cizinka a že neumím jazyk, co tam asi budu dělat. A vidíte, nakonec jsme to všechno zvládli. Překonali jsme společně všechny nesnáze a zdolali jsme všechny problémy. Naučili jsme se žít spolu. Můj muž, přesně jak mi sliboval hned první den při tanci, mi pomohl se vším, s čím jsem potřebovala. Na oplátku jsem mu vytvořila domov a zázemí. Pokud bylo potřeba, cestovali jsme spolu po světě. On pracoval a já mu byla nablízku. Splnil svůj slib, který mi kdysi dal. Když přestal pracovat, nastěhovali jsme se společně zpátky do Čech a žili jsme zase tady, v mé rodné zemi.
Prožili jsme spolu zajímavý život. Přesto, že jsem byla o deset let starší, jeho čas odchodu přišel dříve. Já byla u něj po celou tu dobu, kdy se jeho život chýlil ke konci. Zůstala jsem tu sama se svými vzpomínkami a s vědomím, že ta největší láska mě potkala v pozdním věku.
Paní Emilie domluvila. Sedíme spolu dlouho tiše, ponořeny do vzpomínek.