Doktorka z domu Trubačů
Ilona Borská (česká spisovatelka a novinářka 1928 - 2007)
citace z knihy
Na pořátku prosince, v mírné bagdádské zimě, jež dává novorozencům největší šance na přežití, narodila se Ezzeddínovým holčička. "Tak přece je to Ríme," zaradovala se Vlasta, když jí paní Dunlopová hlásila tu novinku. Cosi se jí ale nezdálo: něco rozpačitého, váhavého zaslechla v té zprávě.
"Stalo se něco? Stalo se něco matce?"
Ne, Edíbe je prý v pořádku. Horší je to s dítětem. Dokonce uvažují, jestli nemají hodit holčičku do Tigridu. Je to tak odpradávna zvykem, narodí-li se mrzáček.
Rozštěp horního patra a rtu. V Čechách se tomu říká zaječí pysk. Chlapec by s tím žít mohl, ale děvče? Lepší rychlý konec než osud, který by jí čekal.
To není možné, to přece není možné, tohle Vlasta nemůže dopustit! Copak by Edíbe mohla ještě někdy vyprávět pohádky na nočním Tigridu, kdyby tam u dna leželo její dítě?
"Dá se přece udělat plastika! Ať přijdou ..."
V Královské nemocnici jsou přesvědčeni, že by dítě operaci nepřežilo," přerušila paní Dunlopová, "možná tak za rok za dva ---"
Těžko oponovat ženě šéflékaře. Jen odešla, poslala Vlasta Mahdího k Ezzeddínovům. Ať přijdou, ať přijdou co nejdříve, radši hned.
A co když se mi to nepodaří? Co jestli jim dám naději a potom je zklamu? Nemám ani všechny nástroje, které jsou k plastice zapotřebí.
Jenomže věděla, že zkusit to musí. Nikdy by si neopustila, kdyby to nezkusila.
Plastika se podařila. Rozštěp byl hluboký, ale naštěstí skoro uprostřed rtu, a tak se jizvička pěkně skryla v retním žlábku.
Když byly malé Ríme tři roky, vlastnoručně přinesla tetě doktorce fotografii: okatá holčička, trochu vážná a vylekaná ve slavnostním okamžiku prvního fotografování. Hezká holčička. Tigris svou daň nedostal.
konec citace
Co dodat? Uteklo mnoho dnů,měsíců, let. Uplynulo mnoho vody v řekách, ale ... Bude to téměř sto let, kdy se holčička Ríme narodila. Názory lidí však zůstávají, staré, zkostnatělé, v mnohém stejné jako kdysi. Kolikrát jsem již toto v obměnách za svůj život slyšela ...