Odpuštění
Odpuštění znamená vědomé, dobrovolné a jednostranné zrušení závazku či povinnosti. Ten, kdo odpouští, zbavuje toho, kdo je mu dlužen nebo kdo mu ublížil, závazků, které tím vznikly. U drobných přehmatů a dluhů se mluví spíše o prominutí, hranice ovšem není ostrá. Odpuštění se může také vztahovat na sebe sama ve smyslu opuštění předešlého přesvědčení, které bylo později poznáno za chybné.
Odpustit. Odpuštění znamená pustit kotvy svého života, které mě drží v minulosti. Odpuštění je nevyhnutelný proces. Snadno se říká, ale hůře je to se skutečným odpuštěním.
Zajímavé je, jak je odpuštění vysvětlováno v různých jazycích.
Povahu odpuštění osvětlují z různých stránek samotného slova odpustit. České od-pustit, podobně jako pro-pustit, je odvozeno od slovesa pustit, pouštět. Navozuje představu pouta nebo vazby, již oprávněná osoba „pouští z ruky“ a uvolňuje tak osobu povinnou. Řecké af-iémi i latinské re-mittere říká doslova od-pustit, zbavit se něčeho. Podobnou souvislost vyjadřuje latinské ab-solvere a řecké apo-lyó: rozvázat nebo odvázat. Slabší význam vyjadřuje latinské indulgere, povolit, vyhovět. Německé ver-geben souvisí s geben, dávat, a vyjadřuje tedy, že se oprávněná osoba vzdává svého oprávnění. Podobně anglické to for-give a francouzské par-donner, jež se také odvozují od významu dávat.
Mám odpustit? Mám odpustit člověku, který mě psychicky i fyzicky týral. Jednoznačně ano! Proč? Protože chci odpustit, je to pro mě osvobozující skutek. Toužím z celého svého srdce odpustit, protože proces odpuštění celé mé srdce uvolní. Praskne kotva minulosti, co mé srdce pevně držela v minulosti.
Tím, že odpustím, ovšem neznamená, že prominu člověku jeho čin. Neznamená to, že jeho čin omluvím. Neznamená to, že s člověkem budu mluvit. Neznamená to, že budu dále pracovat na vztahu s člověkem, který mi ublížil. Neznamená to, že budu předstírat, že odpuštěním je vše v pořádku. Neznamená to, že zapomenu na to, co se stalo. Neznamená to, že smažu vzpomínky. Neznamená to, že se s ním budu stýkat a začleňovat ho do svého dalšího života. Neznamená to, že odpuštěním udělám pro něj službu. Ne, odpuštění je můj počin, moje rozhodnutí na mé cestě životem. Co se stalo, stalo se. Byla to pro mě zkušenost. Děkuji za ní. Děkuji, že jsem mohla zkušenost zažít. Odpouštím Ti a jdu dál svou cestou.
P.S. Odpustila jsem Vám všem, kteří jste mě soudili a posuzovali na základě vzhledu. Odpustila jsem Vám všem ty Vaše slova na můj jiný vzhled, která mi tak ubližovala. Odpustila jsem Vám všem psychické i fyzické týrání, šikanu. Bylo to hrozné, někdy nesnesitelné. Přesto děkuji. Odpouštím Vám a jdu dál svou cestou.