Introvert
Jsem introvert. Jsem spokojený introvert. Nevím, do jaké míry je mi tento rys osobnosti dán do vínku a do jaké míry přispěla vrozená vývojová vada. Introverze patří k rysům osobnosti, většina psychologických teorií s ní pracuje. Popis osobnosti vypovídá o tom, odkud čerpám svoji energii pro život, jak se projevuji a jakým směrem se nejčastěji vydávám.
Teorie
Introvertní osoby jsou ty, které čerpají energii ze svého vnitřního světa, ze světa myšlenek, pocitů a prožitků. Bývají méně hovorní než extroverti, jsou více zadumaní, přemýšliví. Vysokou hodnotou je pro ně klid a soukromí. Jejich jednání je uvážlivé, situaci nejdříve prohlédnou a vše promyslí. Přemíra podnětů je jim nepříjemná, až je může stresovat. Ve společnosti je jich méně, přibližně kolem 25%. Introverti bývají nadaní v oblastech tvůrčích činností. Rádi se věnují psaní, malování, komponování hudby, programování atd.
Introverze bývá kulturně podceňována až potlačována. Pro introverta je středem zájmu jeho vnitřní svět, vlastní přání, potřeby, fantazie a představy, které se mnohdy velmi liší od toho, co je objektivně přijímáno a schvalováno. Princip uvědomění přichází skrze subjektivní vjemy, tzv. osobní dojem. To, co extrovert považuje za normu, to introvert vnímá jako rušivé omezení. Vůči objektivním faktorům světa a života chová introvert obvykle znehodnocující postoje. Princip introverze umožňuje poznat vlastní individualitu a vztáhnout se k sobě samému. Introvertovi chybí všechny společností oblíbené vlastnosti, jako je sdílnost, vtip a schopnost rychle verbálně reagovat. Introvert si svůj handicap uvědomuje, trápí se tím, že je považovaný za odtažitého, chladného, dokonce i nudného a nezajímavého. Stále větší nejistota a pochybnosti o sobě samém vedou ke stále většímu uzavíraní se do sebe, bludný kruh pocitů nepřijetí okolím se tak umocňuje. Cestou k sebepřijetí je například i uvědomění toho, že i když jsem introvertního založení, pak mi to oproti extrovertům přináší jiné výhody, které obvykle nejsou tak dobře viditelné na první pohled. Častěji přicházejí s neobvyklými, novými a originálními řešeními. Předchází jim však hloubková analýza, proto řešení někdy přichází pomaleji.
Introverti se stydí za to, jací jsou, extroverti naopak nikdy. Introverti trpí komplexy a ptají se, jak to udělat, aby byli více společenští a najít si přátele. V dětství nebývají v kolektivu příliš oblíbení, mají problémy se seznámit a navázat vztah, to lepší čeká introverty až v druhé polovině života, která už je jim více nakloněna. Zatímco extroverti v druhé polovině života mívají spíše pocit, že všechna zábava už skončila, nic zajímavého už je nečeká, introverti si naopak svůj do sebe obrácený svět začínají teprve patřičně užívat.
Introverti jsou dobří posluchači, méně mluví a více naslouchají, nejsou povrchní a dokážou pomoci v krizi. Upřednostňují malý okruh blízkých přátel před mnoha nahodilými známostmi. Introverta zajímá spousta věcí, jen se o nich okolí nemusí dozvědět, protože nemá potřebu se se všemi svému okolí svěřovat. Introverti lépe stárnou. Životní rytmus se zklidňuje, což jim poměrně vyhovuje a začínají se cítit lépe. Přichází to jejich období, kdy mohou nerušeně a bez stresu a výčitek plně čerpat ze svého nitra a vědomí. Přijme-li introvert svoji jinakost, začne se mnohdy bez námahy otvírat vnějšímu světu. Začne se mezi lidmi cítit čím dál tím líp a začne se chovat bezprostředněji.
Teorii nešlo sbalit do několika vět. Je v ní mnoho souvislostí k pochopení.
Můj introvertní postoj k vnějšímu světu
Pozoruji, že své vlastní názory ve svém okolí jen obtížně uplatňuji. Z vnějších situací života mívám strach. Někdy vedu zápas při každodenních drobných zvládání situací. Potřebuji svobodu a nezávislost kolem sebe. Jsou však okolnosti, které mě neustále nutí jednat v souladu s nimi, jak je všeobecně požadováno. Tlak cítím především ze strany názorů a dobře míněných rad druhých. Stále se učím tlaku z vnějšího prostředí bránit a nenechat sebou manipulovat tam, kam nechci. Nenechat se manipulovat!
Moje sebedůvěra
Jsem jiná. Je mi mnohem lépe, když jsem pochopila, že jsem introvert. Nebyla jsme oblíbená v dětském kolektivu, byla jsem z něho vyloučena. Myslím, že mi vyhovovalo být sama, ale všichni kolem mě řešili, že nejsem v kolektivu. Všem okolo vadilo a poukazovali na to, že jsem jiná a nejsem součástí kolektivu (stáda). Nezapomněli vyzdvihnout mojí vrozenou vadu a jinakost, kterou s sebou přinášela. Jen posílili moje vědomí, že se odlišuji. Tenkrát jsem si myslela, že je hlavní problém, že se odlišuji vzhledem. Myslela jsem, že hlavní důvod odloučení od kolektivu je obličejový rozštěp. Stigma na mém těle, to znamení. Trvalo mi dlouhý čas, než jsem si uvědomila, že tomu úplně tak nebude, že jsem introvert. Byl to první krok k nápravě mých komplexů méněcennosti, mému sebehodnocení, k získání sebedůvěry, ke zdravému sebevědomí. Uvědomila jsem si, že jsem introvertní osobnost. Oosnost. Jedinečná a se svým valstním příběhem. Začala jsem hledat cestu k tomu, aby se mi dobře žilo a stala jsem se hrdým introvertem.
Moje potíže introverta
Mám strach z velké skupiny lidí. Mnoho neznámých lidí, velká společnost ve mně vyvolává úzkost. Nenavštěvuji oslavy, večírky ani nevyhledávám společenské akce. Nesetkávám se zrovna porozumění od ostatních lidí, spíše s názorem, že jsem nějaká divná. Nejsem hovorný otevřený typ, co snadno navazuje kontakt s druhými lidmi, přesto dokážu s lidmi hovořit. Učím se nebát se, učím se vystupovat ze své komfortní zóny. Psaná komunikace je pro mě příjemnější.
Moje výhody introverta
Jsem ráda sama se sebou. Neznám co je nuda, stále mám mnoho podnětů a činností, co mě baví. Nikdy nekritizuji druhé. Za každým člověkem je jeho osobní příběh. Nikdy nikoho nekritizuji. Nehřeším slovem. Naslouchám lidem, poslouchám jejich příběhy, starosti, problémy i radosti. Naučila jsem se odpouštět lidem jejich slabosti a chyby, snažím se porozumět jim. Dokážu věci lépe vidět v souvislostech, vnímám okolnosti a úhly pohledu na jednu a tu samou skutečnost. Pozoruji dění z nadhledu, lépe se skládají k sobě střípky mozaiky života.
Co jsem musela pochopit sama o sobě, aby se mi lépe žilo
Naučit se zacházet lépe se svojí energií. Velké přemáhání nebo silné soustředění na problém vyústilo u mě jen k psychickému vyčerpání. Každý den si udělám chvilku pro sebe. Stačí malinkou, třeba jen několik minut, zabalím se do pomyslného klubíčka a na nic nemyslím, přijmu sílu života. Naslouchám sama sobě a věřím svým pocitům. Moje pocity jsou moje pocity a nemám je pro nic za nic. Jsou tu od toho, aby mě doprovázeli.